Osvětim, Birkenau; Polsko.

Bláhově jsem si myslela, že když mám načteno o druhé světové válce, o Hitlerovi a o koncentračních táborech, nepřekvapí mě to. Na internetu a v knihách jsem viděla spoustu fotografií z táborů ... Opravdu jen bláhově ..

Je to zvláštní .. když tam stojíte .. je ráno .. jste tam skoro sami .. sami uprostřed ostnatého drátu a oprýskaných budov .. Ta atmosféra se nedá srovnat s žádnou z nejvěrnějších fotek, s žádným nejpravdivějším a nejkrutějším popisem v knize ..

Je to jako by .. ani to nejde popsat .. Když tam stojíte, vše vidíte, cítíte, můžete si na to sáhnout .. a snažíte se pochopit nepochopitelné. Ani milion slov to nemůže vyjádřit. Chce se vám najednou brečet, křičet, utéct, nehýbat se, mlčet .. Nevěřícně se okolo sebe rozhlížíte a máte pocit, jako by vám duše vypadla z těla. Bojíte se otevřít oči, ale zároveň sledujete každý centimetr toho prostoru. Z každé cihly, z každého železničního pražce i z každého malého kamínku cítíte, jako by vás někdo prosil o pomoc .. a přitom už je to 60 let ..

Je to moc zvláštní .. pak ještě hodně dlouho nemůžete usnout a myslíte aspoň 5 hodin denně na to, co jste viděli. A přitom jste vlastně skoro nic neviděli.

Je vám opravdu zvláštně .. při každém pomyšlení jako by se vám duše zmenšovala, chladla a potápěla se do věčné tmavě modré temnoty .. (ale možná si to jen moc beru ..)

Dodatek 29.5.2007 - nepřeji si žádné pronacistické a prohitlerovské komentáře. Mažu je.