Výňatek z pokynů pro prodavače potravin v českých hypermarketech

1. Salámy: plesnivějící salámy odrhneme kartáčem, čímž odstraníme vrchní vrstvu s plísní. Poté je potřeme olejem, aby lépe vypadaly. Tímto procesem se pochopitelně salám ztenčuje, takže po dosažení průměru 3 cm a méně změňte popisek na "jakostní klobása." Poznámka: uherák nedrhněte - ten je plesnivý normálně. Pokud zplesniví ještě více a zákazníci budou držkovat, trvejte asertivně na tom, že "je to u uheráku normální." Pokud bude zákazník držkovat dál, použijte "neser-ty-vní" způsob.

2. Sýry: podobně jako u salámů odstraňte horní vrstvu plísně. Pokud je plíseň zazřaná, použijte Ariel. V případě, že je i poté povrch naplesnivělý, změňte popisek u zboží na "sýr hermelínového typu."

3. Saláty: týden staré saláty smícháme se včerejšími. Měsíc staré saláty mícháme s dnešními, aby byla průměrná jakost stejná. Zákazníky, kteří budou mít kecy na nažloutlou barvu salátu, odpálkujte tím, že jsou v nich domácí vejce. Reklamací se obávat nemusíme, protože zákazník nebude schopen týden vylézt z hajzlu a po týdnu již nemá šanci (p)otravinu reklamovat.

4. Balené potraviny s nálepkou data výroby: odstraňte nálepku a přilepte novou se zítřejším datem. Zákazník bude nadšen z toho, že Einsteinova teorie relativity i cestování časem funguje a že vlastní výrobek, který bude vyroben až zítra.

5. Balené potraviny s vytištěným datem spotřeby: připravíme si hadr a líh. Následně hadr navlhčíme a třeme vytištěné datum, dokud nezmizí. Poté vlastní datumkou vytiskneme datum nové - nejlépe vyšší, než aktuální.

6. Pečivo: den staré pečivo promíchejte s čerstvým. Důchodci to stejně nepoznají a alespoň si otestují kvalitu svých zubních protéz. Když si protézu o pečivo zlomí, alespoň nebudou moci mluvit a nikomu nenabonzujou, že o ní přišli díky našemu rohlíku. Jestliže pečivo v šeru a tmě světélkuje, bude patrně plesnivé a nezbude nám, než ho rozšlapat a prodat jako strouhanku.

7. Strouhanka: jestliže strouhanka zplesniví také, použijeme ji při výrobě masných produktů, například "točeňáku." Zákazník nic nepozná, protože díky našim dodavatelům už stejně neví, jak chutná masný výrobek vyrobený z masa.

8. Zelenina: lidi sežerou všechno, takže zelenině nemusíme věnovat nijak výraznou pozornost. Novou zeleninu nedáváme na plac dříve, než důchodci rozeberou tu stávající. Jestliže zelenina teče, přidejte na bedny nálepku "MINCE-Akce!" Pokud je prodávaná zelenina v takovém stavu, že již protekla krabicemi, zavoláme úklidovou službu. Kýbl se zbytky nevyléváme a použijeme ji v úseku lahůdek k omývání potravin.

9. Jogurty: do nafouknutých víček uděláme miniaturní dírku špendlíkem, aby splaskly. Doporučuje se předem obalit jogurt mikrotenovým sáčkem, abychom pak nemuseli seškrabávat zbytky ze stropu a přidávat je do salátů.

10. Důležité: zásadně nevodíme zákazníky do prostor pro zaměstnance.

Bohužel jsou mezi nimi i tací, kteří kvůli cedulkám s nápisy "Kafilerie," "Patologie," nebo "Márnice" volají ČOIku a hygienu, kteří tady pak prudí, že nepoužíváme mramorové stoly a neomýváme je sprchou. Kdyby přeci jen přišla nepoučená kontrola a ptala se, co znamená "Patologie," odpovídejte "nelozumim, neumim césky!"

Víkendový výlet do hypermarketu

Víkendový výlet do hypermarketu

A je to zase tady! Konečně víkend! Děcka už od příjezdu na přepráskané parkoviště vyvádějí, jako by to v životě nezažila. Tatínek nadává na volné místo, které objevil až skoro na okraji parkoviště, teď budou muset ty nákupní vozíky tlačit takovou dálku!

Maminka honem vyskakuje z auta, už aby tam byla, nesmí nic zmeškat. Děti se hrnou do dětského koutku, kde si teď pár hodin budou malovat a blbnout.
Rodiče vstoupí do potravin, doleva, hned zase doprava, vrátíme se zpátky, tohle je korunu dražší, vem tři krabice, to se vždycky hodí, nevíš, kdy se sem vrátíme (za 7 dní) ..

Otec se směle vrhne do rvačky o posledních pár kousků super kalhot, módní hit letošního léta, jen za 299,90 Kč.
A to už ho mamka žene k pokladně. Po dvacetiminutovém vyčkávání a přejíždění od pokladny č. 10 k číslu 45 (ta pokladní je nemožná) a zpět (tahle ještě víc) zaplatí dva tisíce a už si to šinou pro dětičky a jejich cesty se rozdělí. Matka táhne svou sedmiletou dcerku do butiků (už ze všeho vyrostla) a otec doprovázen synem odchází do elektra. Po dvou hodinách se jejich cesty zase spojí. Nikdo nemluví, ale všichni ví, co se teď bude dít. Kampak asi jdou? Kam jinam než do nejlepší restaurace na světě - do McDonald's! Děcka si vydupou happy meal a zmrzlinu, tatínek kávu. Spokojeně se cpou hamburgerem, rozhlížejí se po okolí a ukazují si navzájem své úlovky. Ještě balonek a můžeme vyrazit.

Po půlhodinovém skládání nákupu do sluncem rozpáleného čtyřkolého miláčka (tu krabici s pastelkami tam už opravdu nedám, Božka!) si tato naše obyčejná rodinka nasedne do obyčejného auta a ujíždí domů.
Začíná se šeřit, jsou vidět červánky. Opět jeden ze spokojených dnů ve společnosti. Máme, co jsme chtěli ..

Osvětim, Birkenau; Polsko.

Bláhově jsem si myslela, že když mám načteno o druhé světové válce, o Hitlerovi a o koncentračních táborech, nepřekvapí mě to. Na internetu a v knihách jsem viděla spoustu fotografií z táborů ... Opravdu jen bláhově ..

Je to zvláštní .. když tam stojíte .. je ráno .. jste tam skoro sami .. sami uprostřed ostnatého drátu a oprýskaných budov .. Ta atmosféra se nedá srovnat s žádnou z nejvěrnějších fotek, s žádným nejpravdivějším a nejkrutějším popisem v knize ..

Je to jako by .. ani to nejde popsat .. Když tam stojíte, vše vidíte, cítíte, můžete si na to sáhnout .. a snažíte se pochopit nepochopitelné. Ani milion slov to nemůže vyjádřit. Chce se vám najednou brečet, křičet, utéct, nehýbat se, mlčet .. Nevěřícně se okolo sebe rozhlížíte a máte pocit, jako by vám duše vypadla z těla. Bojíte se otevřít oči, ale zároveň sledujete každý centimetr toho prostoru. Z každé cihly, z každého železničního pražce i z každého malého kamínku cítíte, jako by vás někdo prosil o pomoc .. a přitom už je to 60 let ..

Je to moc zvláštní .. pak ještě hodně dlouho nemůžete usnout a myslíte aspoň 5 hodin denně na to, co jste viděli. A přitom jste vlastně skoro nic neviděli.

Je vám opravdu zvláštně .. při každém pomyšlení jako by se vám duše zmenšovala, chladla a potápěla se do věčné tmavě modré temnoty .. (ale možná si to jen moc beru ..)

Dodatek 29.5.2007 - nepřeji si žádné pronacistické a prohitlerovské komentáře. Mažu je.

Krakov, Polsko