Neděle-pondělí-úterý-středa...

... a pak už je mi všechno jedno.
70 hodin mne dělí od další státnice, tentokráte z psychologie. Jestli umím 10 %, tak je to hodně.
Když odečtu 3x spánek, tak mi zbyde něco kolem 40-50 hodin... Což není mnoho!
Dejme tomu 50 hodin na 70 otázek...
Kdybych se ale místo toho počítání tedy konečně dokopala k tomu si nad to sednout...
Jak já bych uklízela, jela na výlet, fotila a dělala dalších 150 tisíc věcí!!!

Nejhorší jsou ty hodiny a minuty před smrtí... A infarktové tahání otázek. Pak už vím, že vím, nebo že nic nevím...

Chci to vidět. BEZ MÍČE.

Zase odznova ...

Mám opět náladu na blogování... sice čas stále není, ale ten už nebude nikdy :) Unavuje mě číst krátké věty ve 3. osobě... Ono je totiž umění vtěsnat tam něco inteligentního (to tedy neplatí jen pro krátké věty, ale přeci jen...)
Myslím, že nejsem sama, což, Mambí?
Stalo se takovejch novejch věcí na tom světě... Že už ani pořádně nevím, co všechno :) Chodí sem ještě vůbec někdo? :)