Mnoho nemocí (myslím tím např. angínu... Ale mohou to být i vážnější nemoci nebo chronické bolesti) má většinou psychický původ. Příklad:
Jste ve stresu, nestíháte. Už to samo o sobě je pro organismus dost oslabující. Do toho se pohádáte třeba se svou drahou druhou polovičkou nebo se vám přihodí nějaká hodně nepříjemná událost (vyhazov z práce, školy atd.)
A za pár dní vás začne bolet v krku, teplota... Přes noc se to usadí a ráno se probudíte s nádhernou angínou.
Připisujete to většinou podzimu, nastydnutí, chycení od někoho jiného...
Jdete k doktoru, ten si vás prohlídne a skoro beze slova napíše antibiotika.
Škoda... měl se vás spíš zeptat, co vás trápí.
Říká se tomu somatizace nemocí - když se psychické problémy promítnou do těla. A důvod? Nejdřív se hlásí psychické problémy, ale většina lidí si jich nevšímá, nebo je nepovažuje za důležité. Tak musí nastoupit v jiné podobě, aby si toho člověk konečně všimnul a začal s tím něco dělat - a tělesné nemoci většinou pomáhají, protože na to naše společnost slyší...
A nemusí to být jen ta výše zmíněná angína. Někteří lidé jsou na tom hůř - přetrvávající nesnesitelné bolesti zad, nohou (že nemohou ani chodit...)
Ale všechno má svůj důvod. A hlavně se nemusí týkat vždy jen postiženého člověka.
Paní docentka nám vyprávěla pár příkladů z její praxe:
- Jedna mladá dívka, která se měla stěhovat od svých rodičů do vlastního bytu, začala náhle trpět nesnesitelnou bolestí pat. Doktoři na nic nepřišli, pak se naštěstí vydala za psychologem. Zjistilo se, že podvědomě hrozně moc nechce od rodičů (a i rodiče by si jí rádi udrželi u sebe) - a bolest pat a neschopnost chodit to symbolizovala (= neschopna od nich odejít).
- Klučina už od dětství trpěl sníženou imunitou, stále nemocný, "chytil vše, kolem čeho prošel". U něj se ukázalo, že si ho rodiče moc nevšímali a věnovali se spíše jeho sourozenci. Když byl ale nemocný, matka se o něj více starala a pečovala. Tak proč by nebyl nemocný pořád, že? Bylo to tak trochu volání o pomoc a o pozornost.
Jasně, před jakoukoliv psychoterapií by měl nastoupit lékař a pořádně prohlédnout postižené orgány (přeci jen nádor na mozku povídáním nevyléčíte - i když... i to je známo)... Nejdříve se musí vyloučit vnější příčiny, poté může nastoupit psychoterapie... (dobrý příklad by byl třeba u sexuologů - když mají pánové problémy - nejdříve zjistit dobrou funkci orgánu, potom se bavit o možných psychických příčinách)
Také je zajímavé, že každý člověk má "svůj orgán", který se projeví ve stresu, pod tlakem atd. Někoho bolí hlava, žaludek, záda, někdo kašle (někdo něco nemůže "spolknout"), zvrací (někdo nemůže nějaký problém "strávit")...
Tím vším vám však vaše tělo říká "brzdi a uklidni se!"...
Problémy s jedním orgánem můžete mít od dětství, můžou se ale projevit po nějaké větší nemoci toho daného orgánu (já mám třeba od mononukleosy ve stresu problémy s játry...)
Člověk je prostě bytost bio-psycho-sociální a všechny 3 složky hrají významnou roli.
Jaký je "váš orgán"? Somatizujete si stres a jiné psychické problémy?
Příspěvky
8 komentářů:
Somatizuji zcela systematicky:-)Jednou jsem si "vysomatizovala" dva záněty průdušek za sebou - jeden jsem si vyléčila, dva dny jsem byla zdravá a hned jsem chytla další. A od té doby kdykoli jsem ve stresu a už je toho moc, tak začínám chraptět. Teda spíš začínám mluvit jak hodně starý, jednu cigaretu za druhou kouřící, chlap. To už vím, že je zle a že pokud bych okamžitě nevypla, tak si zase "uženu" zánět průdušek.
Moje paní doktorka je super, takže ta už mi dávno vysvětlila, že je to psychické a že si to dělám sama. Taky když tam tak 1x-2x do roka s těma průduškama přijdu, tak mě hned u dveří "seřve", co jsem zase dělala a jestli jsem nemohla vypnout dřív, než mě to skolilo:-) Jsem totiž děsně aktivní a mívám to z kombinace: hromada práce a příprav do školy.
Mimochodem, znamenají ty průdušky něco? Myslím, jak jsi psala, že když někdo kašle, tak že to nemůže spolknout a tak. Tak jestli je nějaké takové přirovnání i na průdušky. Jen jsem zvědavá:-)
a jak zabrzdit a uklidnit se? ... můj je hlava ;( treba ted...
Můžu mít vysomatizovanej vysokej tlak, kterýho se marně pokouším zbavit? (A pozornost tím přivolávat ani podvědomě nechci, smích.)
Ale jsou to docela zajímavý příklady. Zajímalo by mě, jestli náš pes si taky vysomatizoval angínu, kterou teď měl. :)
U mě zřejmě nejde o somatizaci, ale jednoduše o negativní působení psychiky. Jsem ve stresu a nejen, že to samo jako fakt působí blbě na moje tělo, ale já si ještě sama "přihazuju". Říkam si, jak jsem ale vytížená a jak nic nestíham a tak... a tím to ještě všechno báječně zhoršuju... Zkrátka není nad to umět se babrat ve svých problémech :D
Myslím, že každá nemoc má svůj původ v psychice, i ta blbá rýma, kterou člověk někde chytne. I když tam je to spíš špatná psychika -> špatná imunita...
2namnet - tyjo, taky dobry... no ono je to tezky zejo... muze to neco znamenat (treba ze nemuzes neco "vydejchat"?) a nebo je to ten tvuj "slabej organ" :)))
2bitter - proste se na vsecko vykasli, zapal si svicku, dej si caj, hod nohy nahoru a pust si muziku nebo film :)
2dzina - ja myslim ze muzes... :) ono jde v podstate "vysomatizovat" asi vsecko... (je to stejny jako s fobiema - furt dokola si rikas "bojim se tmy, bojim se tmy", az z ni zacnes mit fakt obrovskej strach, i kdyz jsi predtim nemela...)
2moncca - nooo jo, zname! :D
2jenn - jj, presne tak, souhlas
Hrozně dlouhý komentáře, odmítám je číst :-D
super clanek.
ja v dobe , kdy jsme se prestehovali do novyho baraku a nasi se rozesli, dostala tezky astma a alergie... bu vi taky z ceho...
Okomentovat