No Gaudeamus, No Fun.

chtěla jsem tam jít, fakt že jo. nóóó. jenže zdraví selhalo. chřipka. rýma. hlava bolí. pčík. je to pravda.

Ale povedla se mi jedna věc. Přestříhla jsem papír A4 na tři totálně stejný části. I když jsem to předtim vůbec neměřila. Holt mam pořád ještě trošku geometrický očko.

Jo. A víte co? Určitě znáte (nebo aspoň tušíte), jak je to s verbální a neverbální komunikací. Jak třeba poznáte, že někdo neříká úplně pravdu. Jakože slova je jedna věc, ale na druhou stranu tomu neodpovídá výraz tváře, pohyby rukou, očí...
Nebo třeba skrytý naštvání, který nechcete dát najevo.
U někoho to jde poznat, když si s nim třeba píšete na icq (yes, třeba u respect.)

krátký věty.
úsečný.
malý písmena na začátku.
na konci TEČKY.
jindy je fakt nepíšu.

=> go back to the beginning of the article.

Tak, a jelikož jste se zacyklili (nebo zacyklyli? asi "zacyklili", toho google najde víc) a nikdo by tohle neměl číst, protože skončíte u "go back to the beginning", takže si sem teď můžu napsat úplně všecko, co chci a nikdo to nebude nikdy číst, což je fajn.
I am sad, so so so sad... Ich bin traurig, so so so traurig. Je suis (Mambí, jak to je?). Proč musim bejt ta první, proč nemůžu bejt až nějaká další?