Často se o tom píše, jak si partneři čtou SMS, kontrolujou hovory, e-maily, dopisy, účty...
Mně to přijde ohavný... Proč teda spolu jsou, když si nevěří?
Nikdy jsem to neudělala, takže nevim, jakej je to pocit, když si čtete to, co nemáte, takže nemůžu soudit... Ale myslim, že to asi neni nic moc. Hlavně se potom cítíte možná provinile, smutně...?
Dost to souvisí s přehnanou žárlivostí (vlastně je to jeden z jejích hlavních projevů)...
(Hartl, Hartlová: Psychologický slovník:)
- Žárlivost - záporný emoční stav, forma úzkosti vznikající z pocitu nejistoty, strachu ze ztráty milované osoby;
- Žárlivost partnerská - ... je zaměřena vůči třetí osobě nebo osobám, které jsou vnímány jako ohrožující, na rozdíl od závisti, kde nejde o lásku, ale pouze o touhu získat věc, rys apod. Mívá tři stadia: žárlivecký monolog, který přechází v žárlivecký výslech, žárlivecké slídění, nečekané kontroly, žárlivecká agrese - nejprve slovní, posléze i fyzická
- Žárlivost patologická = chronická, vzniká samovolně bez jakéhokoliv podnětu ze strany partnera, je těžko léčitelná
Jak asi vidíte, žárlivost je drsná... Od žárlivce ruce pryč okamžitě... Je to pak totiž strašný, když se manželka nesmí nikde ani minutu zapomenout, manžel jí kontroluje oblečení, jestli někde nemá cizí vlas (a nedejgoogle, když ho tam má!), ... Je to dost na nervy i na palici...
Bejt se žárlivcem je asi tak stejně hrozný, jako když jste s alkoholikem nebo agresivním člověkem. (A chraň vás Google, pokud má váš partner/vaše partnerka všechno!) Od nich fakt pryč, jakmile to zjistíte.
(A bacha, pokud se spolu seznámíte a má už zezačátku občas takový výkyvy - např. jedete spolu v autě a on na někoho začne křičet nebo nadávat - už jsou to signály agrese... Snaží se ještě bejt hodnej, ale ty negativní vlastnosti už už vystrkujou růžky, takže si to znásobte deseti.)
Hmm, to jsem se rozepsala, a to jsem vám neřekla ještě ani setinu toho, co jsem chtěla... Takže to vyjde na nějakej další delší článek, tak se těšte a kdyžtak mi to připomeňte :))
Co, děláte to? (Hm, to mi asi nikdo neřekne, co...) Znáte někoho, kdo to dělá? Byli jste s někým kdo vám to dělal? Měli jste někdy žárlivce / jste žárliví?
Btw. ta fotka, co jste nikdo neuhodl, je dno skleničky :)
Příspěvky
16 komentářů:
Upřímně řečeno mě nikdy ani nenapadlo to udělat. Jednak teda příteli věřím (ačkoliv nikdy člověk neví... na 100 % se nedá věři nikomu, stát se může cokoliv) a druhak bych to asi nechtěla vědět. Mluvili jsme o tom a dohodli se, že pokud by to bylo vážné, řekneme si to co nejdřív. A pokud by to byl jen úlet... radši nevědět. Zbytečný se stresovat a třeba pro nic.
Jo a sklenička hustá LOL
2moncca - jop, souhlas... treba si clovek po uletu uvedomi, jak by mu ten jeho protejsek chybel... a pokud si uvedomi, ze by mu nechybel, tak je tam asi neco spatne, to je jasny... :))
Souhlas s Monccou. Jednou jedinkát jsem měla tendenci se kuknout na maily. Ale včas jsem se zarazila, jsem si řekla, co kdybych se fakt něco dozvěděla?:-) A navíc tohle chování by se mi samotné taky nelíbilo, takže...Takže nic:-)
Já jsem se naštěstí se žárlivcem nepotkala, ale mám docela dost kamarádek, které ho doma mají a moc jim nezávidím.
Moje spolužačka ze střední u nás nesmí přespat, protože co kdyby jsme si byli sednou někam do hospody, kde by byli taky chlapi!! A pak že přespí u nás? No jen aby!! Takže já jezdím k nim většinou když je její miláček někde na rybách, aby nás nehlídal..
A mám kolegyni, která se nesmí moc hezky oblékat, ani malovat, protože to beztak dělá jen kvůli cizím chlapům... Tak to nedělá aby měla doma klid a když si jdeme někam sednout s ostatníma z práce, tak pokud vůbec jde, tak maximálně na hodinu a pak už utíká domů, aby ten její nebrblal, že se pořád někde courá...
Sklenička fakt super:-)
Určitá dávka žárlivosti je i příjemná. Aspoň pak člověk ví, že o něj ten druhý stojí. Ale to hrabání v mailu apod. je vážně neomluvitelný...
kdyz mas urcity podezreni a tvoje polovicka ti nic nerekne, nebo rekne, ale pravda to neni, a tvoje podezreni to este znasobi, a uchylis se ke cteni toho, co "neni tvoje", dozvis se obcas veci. ne hezky. ale znas konecne pravdu a muzes s tim neco udelat (nakopat mu zadek, odstehovat si od nej vsechny veci a zapocit zapominaci proces). ale je fakt ze nekdy je mozna lepsi zit ve lzi. jenomze co z toho? je to sloziteee....
A kde je ta hranice mezi "zájmem o druhého" a nepříjemnou žárlivostí? Kde končí takové to "ty si mě vůbec nevšímáš, je ti fuk, co dělám!" a začíná "nekontroluj mě prosím, dej mi trochu volnosti a neptej se pořád, kde jsem byl/a!". To by mě zajímalo.
Jo, s Jirkou souhlasím, to je složité. Chce to najít tu zlatou střední, která je ovšem pro každého trochu někde jinde...
2namnet - uff, tak takhle bych fakt nechtěla skončit...
2jenn, potažmo i Jirka a Moncca - jojo... a nejsložitější je sejít se s tim druhym právě na tej optimální dávce... (jeden si myslí, že žárlí málo, druhej, že moc...)
2bitter - zit v pohodlnej spokojenej lzi X zjistit pravdu? ... mhm, difficult.
no, pravda je, že to není hezké a proč to dělat, když tomu druhému věříte ... ale když tak nic zlého netuše sedíte u přítelova počítače (protože ten váš je rozbitý) a najednou na vás blikne icq okno se zajímavým, ale velezajímavým vzkazem od jedné jeho "kamarádky" ... tak to pak červíček hlodá. takže přiznávám, jo, udělala jsem to, prolezla mu mobil a zjistila, že je to zmetek a je na čase zvednout kotvy. Tak jsem je zvedla. Ale výčitky jsem měla i tak. Zas ale lepší než věčné lhaní. Myslim.
Luci: Tak v tom případě bych udělala totéž a je dobře, že jsi ho poslala někam...
no, nebudu opakovat slova bitter, pač jsem měla úplně stejný myšlenky. ten pocit po odhalení pravdy je vlastně vždycky hroznej, poněvadž když to bude v pohodě, budete se pak cítit provinile za to, že jste se v tom vůbec hrabali.. a když to nebude v pohodě, tak je ten pocit ještě hroší, že jo, když zjistíte, že ten, kterýmu jste tak věřili atd,atd..vám lže jak když tiskne.
Tak a teď promluví mé druhé já. nevažte se, odvažte se..kalte, souložte a nic nehroťte. :D
Já myslim, že Flípec to tim koncem dost rozštípla! :D
Amen!:-)
(Chtěla jsem to teda taky vokomentovat, ale po tom "ámenu" už si netroufnu, smích.)
já sem žárlivka.. ale teda snad ne patologická.. ;)
Okomentovat