I am half-happy ..

Spadl mi obrovský šutr ze srdce, státnice za mnou... Uvědomila jsem si to v podstatě až dneska, téměř tejden po mega-výkonu :) Ale nezastavujem, jedeme dál, máme zpoždění... Napsat diplomku za 14 dní - tak jako pokusit se můžu, že, ovšem... Už dopředu přesně tušim, jak to asi tak dopadne :) Tak holt budu Mgr. až za rok, nóóó...

A víte, na co se těšim?
Těšim se na Cigistock, těšim se na Festival Fantazie v Chloštěboři (= Chotěboři), těšim se na Summer Camp CG, těšim se na celý léto...
A nejvíc se těšim, že už zase budu mít čas fotiti.

A je mi po půl roce zase konečně dobře :)

Báj the báj, už jste viděli lomofotky made by respect? :) Zdé na Picase

Neděle-pondělí-úterý-středa...

... a pak už je mi všechno jedno.
70 hodin mne dělí od další státnice, tentokráte z psychologie. Jestli umím 10 %, tak je to hodně.
Když odečtu 3x spánek, tak mi zbyde něco kolem 40-50 hodin... Což není mnoho!
Dejme tomu 50 hodin na 70 otázek...
Kdybych se ale místo toho počítání tedy konečně dokopala k tomu si nad to sednout...
Jak já bych uklízela, jela na výlet, fotila a dělala dalších 150 tisíc věcí!!!

Nejhorší jsou ty hodiny a minuty před smrtí... A infarktové tahání otázek. Pak už vím, že vím, nebo že nic nevím...

Chci to vidět. BEZ MÍČE.

Zase odznova ...

Mám opět náladu na blogování... sice čas stále není, ale ten už nebude nikdy :) Unavuje mě číst krátké věty ve 3. osobě... Ono je totiž umění vtěsnat tam něco inteligentního (to tedy neplatí jen pro krátké věty, ale přeci jen...)
Myslím, že nejsem sama, což, Mambí?
Stalo se takovejch novejch věcí na tom světě... Že už ani pořádně nevím, co všechno :) Chodí sem ještě vůbec někdo? :)

Zimní kytičky

Sára a Bára No. 01

Bára

Sára